Již na dillíjském nádraží se na nás nečekaně usmálo štěstí a z chlapíka, se kterým jsme se dali do řeči se vyklubal majitel velmi luxusního hotelu. I přesto, že nám ukázal prospekt o hotelu s cenami přesahujícími 400,- Rupií, naše maximální cena 150,- Rupií ho nevyvedla z míry, naopak se upřímně zasmál, mávl nad tím rukou a řekl, že jsme vítáni. Takovýchto pohodářů jsme na naší cestě potkali bohužel jen hrstku.

Naše cesta pouštním státem Radžastán tak začala v bikanérském hotýlku s kachlíčkovou koupelnou, čistým povlečením, obrovským snookerem a zahradní restaurací s anglickým trávníčkem.

V Bikaneru byla naším cílem velbloudí farma vzdálená asi 10 kilometrů směrem do pouště. Jedná se o dosti unikátní výzkumnou farmu, zaměřenou na zlepšování užitkových vlastností tří lokálních plemen a poradenskou činnost pro okolní chovatele.
Velbloud je totiž typické zvíře zdejšího suchého a horkého klimatu a je proto všestranně využíván. Ve městě dominuje všem zvířecím potahům svým hrdým a uvolněným krokem dávajícím najevo všem okolním přízemním tvorům jak bezvýznamní a malicherní v jeho krásných očích jsou.
V neposlední řadě jsou velbloudi využíváni jako atrakce, kdy dopravují senzace chtivé turisty ověšené záznamovou technikou do pouště a zpět. Na bikanerské farmě pak bylo možné vidět několik set velbloudů najednou, takže naše srdce zapálených mladých zemědělců byla z velbloudí farmy nadšena.

Z Bikaneru jsme pokračovali autobusem do 300 kilometrů vzdáleného Džaljsalmeru, ležícího nedaleko pakistánské hranice.
V okamžiku, kdy nás během čajové pauzy, zhruba v polovině cesty, oslovil mladý muž a rádoby uvolněným a nenásilným způsobem nám násilně vnucoval svůj hotel v Džaljsalmeru, nám bylo jasné, že hledání ubytování nás bude stát hodně nervů a energie. Také, že ano!

Již několik kilometrů před cílovým městem se autobus začal plnit podezřelými individui, která poté, co proskenovala autobus a zklamaně zjistila, že jsme jediní bílý mířící do města, nás začala bombardovat oxeroxovanými letáky a nejrůznějšími nabídkami: „Cheap room especially for you.“ „Special price for you my friend.“ „Free rikshaw for you, no money.“ A tak dále. Byla to legrace. Příval jejich nekonečného opakování několika málo mechanicky naučených anglických frází se nedalo zastavit.
Divadlo vrcholilo, když se autobus přišoural na zdejší autobusové nádraží a motor utichl. V té době jsme byli v autobusu jedinými cestujícími. Přesto bylo plno k prasknutí. Dostat se ven rozvášněným davem, který naše nevšímavost přiváděla k ještě více do varu, nám zabralo několik minut.

Zachránilo nás to, že jsme již z Bikaneru měli doporučení na hoteliérova přítele, vlastnícího malý geust house přímo pod pevností. Jakmile jsme jednoznačně určili muže mávajícího názvem Shivam guest house – našeho cílového místa a ukázali na něj, vřava utichla a ostatní hoteloví nahaněči se zklamaně rozešli. Za několik minut nato jsme již seděli v pohodlí dočasného domova, přímo pod majestátnou džaljsalmerskou pevností.